Uctívačky bohyně Kali v Ostravě

Rozhovor se známým kalkatským režisérem Santanu Dasem o jeho jedinečné exotické inscenaci Macbeth Mirror.

*Již název inscenace napovídá, že se nejedná o tradiční uvedení hry. „Mirror“ – „Zrcadlo“ představuje obrácený pohled na Shakespearovo drama, které v tomto případě není vyprávěno skrze manžele Macbethovi, nýbrž prostřednictvím tří sester – čarodějnic. Projevuje se tato metafora pouze v dramaturgickém posunu nebo inscenace nastavuje pomyslné zrcadlo i současné společnosti?

Především bych rád poděkoval organizátorům Letních shakespearovských slavností, že nám umožnili s naší hrou Macbeth Mirror v Ostravě vystoupit. Ano, nejedná se o tradiční inscenaci Macbetha, ale o indickou adaptaci Shakespearova Macbetha v produkčním stylu. Říkám „indická adaptace v produkčním stylu“, protože používáme celá jména postav, dialogy a sekvence ze Shakespearova Macbetha. Pracujeme proto se skvělým překladem pana profesora Dattaraye Dutta. Co se týče naší produkce, spoustu částí ze Shakespearova Macbetha jsme upravili, jelikož se na hru chceme podívat očima tří dívek či tří čarodějnic.

Ano, v naší produkci se odráží indická společnost. Pokud si vezmete Macbetha, tak je to příběh vojáka, který čestně bojuje za svého krále. Jakmile je povýšen, začne věřit ve víru, černou magii a další věci. Zapomene na vlastní přesvědčení. V Indii lidé stále věří ve víru, černou magii a další věci. Namísto toho, aby se soustředili na svou práci, tak svou víru vkládají do kamenů, stromů atd. Na rukou, krku, v pase a jinde začnou nosit tajemné předměty. Lidé ztrácí víru ve svou práci a upínají se pak jen k nadpřirozené síle. A tady začíná naše cesta. V našem zpracování, tři ženy uctívají bohyni Kali. Začnou uctívat negativní sílu, následkem čehož se z nich stanou čarodějnice. Čarodějnice podle nás neexistují, jen v našich myslích.

*Co je tedy jejím hlavním tématem?

Jedná se v podstatě o směs západní shakespearovské a macbethovské katarze a tragédie s orientálními pravidly a rituály, které ve skutečnosti dodržujeme, když uctíváme naši bohyni Kali. Devi Kali je bohyní energie šakti a ženství.

*Zachováváte původní Shakespearův text nebo je pouze podkladem pro zápletku díla?

Ano, pracujeme přímo se Shakespearovým textem, který výborně přeložil pan profesor Dattatreya Dutt. Macbeth je hra o Zlu. Zlo vychází z temných sil, které zastupují tři Sudičky. Současná interpretace nepředstavuje navenek Macbetha jako historický záznam, ale spíše znovu vytváří události tak, jak je vnímají Sudičky. Původní text byl s úmyslem zaměřit se na tento vznik Zla upraven tak, aby středem zájmu byly dvě hlavní oběti historické události, které tomuto zlu podlehnou kvůli své touze po moci.

Výchozí text je jediným překladem v bengálštině, který zůstává věrný jak bohaté poezii Shakespearova originálu, tak i jeho metrickému schématu, a harmonicky se kloubí se sanskrtskými zaklínadly, která jsou v produkci použita.

*Vaše práce je zaměřena na hledání nového jazyka indického divadla. Jak se tato snaha v inscenaci Macbeth Mirror projevuje?

Ano, snažíme se najít nový jazyk indického dramatu. V indickém divadle stále přežívají především pozůstatky britského divadla s předscénou. Osobně proti němu nic nemám, ale v dnešní době je jen otázkou času, kdy bude v Indii považováno za nezáživné. V případě indického divadla nám na jedné straně po indickém klasickém divadle zůstalo bohaté kulturní dědictví, např. Natya Shastra od Bharaty Muniho. Bohužel, mezi indickými divadelními režiséry není příliš oblíbené, ujímají se jej spíše klasičtí tanečníci. Na druhé straně máme několik lidových divadel z celé Indie, která praktikují generace za generacemi.

My, jakožto městští divadelníci, se velmi upínáme k britskému divadlu s předscénou. V této produkci se snažíme minimalizovat Macbethovy velké scény a množství postav. Scénu představují pouze čtyři lana a tři herečky, které si tudíž musí všechno představit a vytvořit tento obraz i v mysli obecenstva. Většina indických lidových umělců vytváří všechno bez pomoci scén, osvětlení, make-upu atd. To herci jsou hlavní složkou lidového divadla. S touto myšlenkou se proto snažíme využívat co nejméně scén, osvětlení, kostýmů a dalších věcí. Tito tři herci tudíž musí v Macbethovi vytvořit všechno možné, různými postavami počínaje a časem a prostorem konče.

*Na jevišti se během představení objevují pouze tři performerky. Pomocí jakých divadelních prostředků se vypořádáváte s vyprávěním příběhu, jenž obsahuje poměrně velké množství postav?

Hlavním dramatickým prostředkem je v této produkci herec, a samozřejmě, hudba. Znázornit na jevišti např. Macbetha, Banquoa, Lady Macbethovou a další postavy je pro tři herečky velká výzva, a to nejen z toho důvodu, že neustále přecházejí z jedné role do druhé. Musím říct, že hudba hraje velkou roli. Je tady vlastně také takovou postavou. Použili jsme sanskrtská zaklínadla, kterých bylo v naší produkci skutečně zapotřebí. Tato zaklínadla mají typické tóny a rytmy. Nakládali jsme s nimi opatrně a smíchali jsme je s původním textem. Stala se tak součástí textu. Živá hudba produkci okořenila. Musím se také zmínit o rekvizitách, jelikož atmosféru vytvářejí původní hliněné nádobí a předměty uctívání. Scény a kostýmy jsou v této produkci neutrální, avšak čas od času hrají různé role. Na scénu jsme použili pouze čtyři lana, která někdy představují dveře, jindy zámek, stromy atd. Podobně je tomu i v případě kostýmů, které se skládají převážně z černého trička a černých kalhot. Na nich se pak nosí indické bílé sárí s červeným lemováním, které se rovněž čas od času mění. Osvětlení zastávalo neutrální roli. Všechno to kouzlo mají na svědomí pouze herci, kteří jsou tudíž hlavními nástroji této produkce.

 

*Jaká místa jste s inscenací Macbeth Mirror již navštívili?

V dubnu 2016 jsem byl jako odborný asistent z katedry divadelních studií univerzity Rabindra Bharati pozván, abych uvedl dvacetiminutové video této inscenace na konferenci Elsinore 2016, která se konala v Helsingoru v Dánsku. Tehdy to byly pouze tři scény. Po návratu z Dánska jsme celou produkci dokončili. Poté jsme několikrát s naší hrou vystupovali v Kalkatě, Kalyani v Indii a v Kathmandu v Nepálu.

 

*Je rozdíl v tom, jak výpověď inscenace (popřípadě i jiných inscenací) vnímají evropští diváci a vaše domácí publikum?

Neměl jsem možnost přijít s evropskými diváky příliš do styku. Věřím však, že divadlo tu má velkou tradici natolik, aby se evropské publikum podívalo a ocenilo nový druh divadla.

 

*V České republice budete poprvé? Očekáváte od své návštěvy něco konkrétního?

Ano, jedná se o naši první návštěvu České republiky. Máme velkou radost, že tu můžeme být.  Víme, že se Česká republika může pyšnit divadelními osobnostmi, např. Otomarem Krejčou, Petrem Léblem, Josefem Svobodou, Jaroslavem Malinou a mnoha dalšími. Pokud se mi jako divadelníkovi a učiteli naskytne v blízké budoucnosti možnost spolupráce, bude to skvělé.

Představení Macbeth Mirror se bude konat v sobotu 29.7. v 19:00 v Kulturním centru Cooltour. VSTUPENKY ZDE