Rituály a tradice ve fotografii

Cooltourní kavárnu oživila výstava fotografií na téma rituálů a tradic skvělého fotografa MATTHEWA THOMPSONA. Přijďte se podívat!

MATTHEW THOMPSON při své práci sleduje jak křesťanský, tak pohanský kalendář. Hledá rituály, tradice, a v nich tajemství, protimluvy, archetypy, jak starobylé, tak ty současné. Pracuje dokumentárním způsobem, hledá záběry, které zachycují více, než jen tu či onu událost.

Kdy jsi začal fotit a co tě k tomu vedlo?
Fotit jsem začal na konci roku 2011, asi v době, kdy jsem se přistěhoval do Ostravy. Když jsem sem přišel, má žena mi ukázala snímky místních fotografů, které jakoby  zachycovaly více, než bylo přímo zobrazeno. Velmi mě zaujaly. Několik měsíců poté jsem si koupil levný fotoaparát ze 70. let a začal sám fotografovat. První rok jsem fotil náhodně, tu a tam. V roce 2013 jsem už měl jasnější představu o tom, jaké snímky mě zajímají.

Která z Tvých fotek je Tvá nejoblíbenější a proč? Jaký je její příběh?
V současnosti je mým nejoblíbenějším snímkem asi ten, který zachycuje dvě děti hrající si pod oltářem během mše. Šel jsem asi dva týdny se skupinou převážně polských poutníků z Velehradu do Čenstochové. Doufal jsem, že tak narazím na nějaké dobré záběry. Bylo s námi několik dětí, hrály si a najednou zaujaly takovou pozici oplakávání Krista, piety, jakou můžete vidět v křesťanském umění. Byl to zároveň poslední záběr filmu. Pak jsem musel celý film vyměnit a ona chvíle byla tam.

Čím tě oslovila tématika tradic?
Tradice jsou pro mě nástrojem, jak se dostat k záběrům, které mě zajímají. Jde to i jinak, ale lidové tradice jsou velkým pomocníkem, Nesoustřeďují se až natolik na dokumentování té které tradice, jako na hledání určitého typu obrazu. Pak sleduji, jak jednotlivé obrazy fungují pospolu. Takže třeba fotografuji Svatý týden v Polsku nebo Španělsku a současně skupinku lidí během vítání jara, jak pálí Moranu a házejí ji do Odry.

Řekni nám více o Tvém projektu v rámci poutě do Santiaga de Compostela.
Vždy jsem byl trochu tulák a cestovatel a poutě mě vždy zajímaly. Pouť „Camino de Santiago“ do Santiaga de Compostela jsem ve skutečnosti šel několikrát. Až teprve při své poslední pouti jsme si s sebou vzal foťák. Poprvé jsem šel Camino se svým americkým kamarádem, který je filmař. On fotil neustále, já vůbec. Když jsem čítával třeba Canteburské povídky nebo Dekameron, poutě v nich vždy představovaly jistý protiklad hluboké zbožnosti, spirituality a bujarosti. To mě zajímalo..

V současné době pracuješ na tématu řeky Odry. Co tě k němu vedlo?
Co se týče Odry, jedná se spíše o osobní spojitost. Moje babička vyrostla ve Štětíně, na konci řeky Odry, a mé děti se narodily v Ostravě, poblíž jejího počátku. Odra jakoby ve mně něco spojovala.