Taneční představení

Nová scéna

 

„Dó“ je naše cesta, je to konání, splynutí. Sledujeme cestu, která nezačíná ani nekončí, jen plyne. Důraz na podstatu bytí, na přítomnost bez ohledu na minulost nebo budoucnost. Je to cesta skrz báseň, tanec, divadlo, prostor i čas, skrz dovednost a umění.

Hlavním tématem a inspirací je tradiční forma japonských básní haiku – „lyrický útvar, většinou s přírodní tematikou, který je tvořen zvukomalebným trojverším s počty slabik 5–7–5. Jde o nejznámější formu japonské poezie.“ (Wikipedie, zkráceno)

Haiku jsou velmi silné ve své jednoduchosti, nepřikrášlují to, co je obyčejně krásné, nýbrž hledají esenci a pravou podstatu věcí. Rozhodli jsme se pracovat s tvorbou tradičních básníků, kterými jsou např. Basho, Busson, Issa, a Taneda.

Hledáme fyzický obraz těchto básní. Stavíme na prožitku, pocitech a konání v nich zachycených.

je projekt spojující hlavně nový cirkus (žonglování/manipulace s předmětem) a tanec, žánrově ale zařaditelný nejblíže jako fyzické divadlo. Pracujeme na objevování nových možností spolupráce dvou těl–dvou principů, moderního žonglování a pohybu.

Nacházíme souvislost mezi snahou dosahování vrcholových dovedností právě v cirkusovém umění a mistrovstvím v pojetí východní kultury – splynutí řemesla a ducha.

„Z hlediska zenu není žádný protimluv, když řekneme, že umělecká technika je kázeň ve spontaneitě a spontaneita v kázni.“ (Alan W. Watts v knize Cesta zenu)

Esteticky se inspirujeme japonskou tradiční jednoduchostí, elegancí a minimalismem.

Pracujeme s odkazem a náznakem, ne reprodukcí, nápodobou. Stejně jako haiku pracuje s esencí, zkratkou a krystalizací, chceme tvořit vizuál celé inscenace s podobnou přesností a odůvodněním manipulace s objektem nebo vlastním tělem.

Bod , plocha,  hmota, linie / míček, papír, tělo, závěsné lano – to jsou jediné materiály, které pro nás nyní mají v inscenaci místo a které v procesu zkoumáme.

Představení bychom rádi směřovali nejen na diváka nového cirkusu, jak by mohly zvolené prostředky napovídat, ale chceme stvořit kompaktní představení přístupné šíršímu publiku. Pod dohledem supervize Romana Horáka se snažíme o maximální srozumitelnost, tím však nemyslím jednoduchost nebo prvoplánovost, ale důslednou dramaturgickou linku.

Záměrně jsme si k realizaci vybrali prostor divadla Alfred ve Dvoře, který je velmi specifický a právě pro toto představení vhodný a podtrhující jeho komorní atmosféru. Rádi bychom s představením DÓ oslovili i stálé publikum tohoto divadla a následně zde inscenaci nadále uváděli. Nebráníme se však open-airovým prostorům.

V rámci realizačního plánu jsme již absolvovali týdenní rezidenci v ostravském Cooltouru a po závěrečné prezentaci nám byla nabídnuta možnost zde v budoucnu uvést reprízu. Další rezidenci jsme měli v prostorech Továrny v Holešovicích a nuselském Cirqueonu, na který jsme úzce navázáni. Před premiérou jsme se zúčastnili festivalu Nuselské dvorky 2018 (19.5.), kde jsme předvedli krátkou ukázku po širým nebem.

V realizačním týmu jsou mladí lidé z různých škol a oborů. Jde nám o jejich propojení v jeden funkční celek, ale každý má prostor pro své jedinečné vyjádření k tématu. Snažíme se vést spolupráci, která bude nosná i do budoucna a neskočí jen tímto projektem.

Námět, koncepce: Lukas Blaha

Realizace, interpretace: Lukas Blaha, Eva Stará

Hudba: Jakob Schubert

Scénografie: Debora Štysová

Kostýmy: Klára Bliss

Light design: David Prokopič

Produkce: Sára Pospíšilová

Premiéra: 24.5.2018, Divadlo Alfred ve Dvoře.
Představení vzniklo jako bakalářský projekt na Katedře Nonverbálního divadla HAMU.